Copywriter vs. Zaměstnanec aneb Život naruby

Freelance Copywriter Working On His Silver Laptop Picjumbo Com

Jakmile odejdete ze svého stálého zaměstnání a stanete se freelancerem – v mém případě copywriterem –, váš život se zcela obrátí. A to i v takových rovinách, kde byste to zkrátka nečekali. Čím jsem si prošla a jak probíhal přerod ze zaměstnance ve volnonohého copywritera?

Sebevědomí a sebeúcta

Během necelých dvou let, než jsem se stala copywriterem, jsem vystřídala dvě zaměstnání. Z toho jsem byla téměř 3/4 roku na úřadu práce. Nezaměstnaná, nechtěná. Absolventka. Hrůza! Už fakt, že neustále slyšíte samé „Ne, děkujeme. Nemáme zájem.“, vám příliš sebevědomí nepřidá. Ba naopak. Navíc jako největší lump docházíte každé dva týdny za svou zprostředkovatelkou zaměstnání a neustále se ospravedlňujete, proč ještě nepracujete.

Mým prvním zaměstnáním byla stáž na tom samém úřadu práce, kde jsem trávila tolik času. Práce v teple kanceláře, pracovní doba od osmi, nekonečné přehrabování papírů a totální babinec! Já, zvyklá ze střední školy pobývat jen a pouze v mužském kolektivu, lehce strádala. A navíc – šíleně mě to nebavilo! Pracovala jsem tam celkem 5 měsíců a za tu dobu jsem stihla ztratit svou osobitost a jedinečnost, smysl pro humor, osobní styl a vkus. Nezapadla jsem tam.

Práce snů? Ještě ne

Když už jsem na tom byla fakt zle a nechtělo se mi ani vstávat z postele, začala jsem se pídit po nové pozici. Jako na zavolanou přišlo něco, co jsem si už od maturity přála: Ajťák! Já totiž vystudovala ajťařinu, ačkoliv tvorba textů byla vždy mou životní vášní.

Nastoupila jsem na post ajťáka a byla šťastná. Do chvíle, než jsem víc času trávila v práci než doma. Byla jsem uhoněná, unavená, neměla jsem na nic čas a navíc to neklapalo ani profesně. Měla jsem pocit, že cokoli udělám, je špatně. I kdybych se přetrhla – jakože k tomu občas nebylo daleko –, nestačilo to.

Takhle to pak dopadá…

Kde bylo v ten okamžik moje sebevědomí a identita? Někde hodně dole. Cítila jsem se jako špatně vycvičený pes. K tomu jsem měla zcela zaplněnou mysl a únava mi nedovolila vlastní seberealizaci.

Copywriting mi vrátil sebe samu

Po osmi měsících jsem to zabalila a začala podnikat. Prostě jsem věděla, že musím. Zvolila jsem si copywriting, tvorbu textů. Zkrátka svou životní vášeň! A začaly se dít věci…

Řekni svou cenu

První velký zlom v mé sebeúctě přišel s určením si ceny. Nikdy dřív jsem nebyla schopná cokoli usmlouvat nebo se ozvat. A teď? Prostý úkol: Kolik si účtuješ za své copywriterské služby? Aha! Musím říct, že to byl osvobozující pocit. Už si umím říct o to, co chci a naprosto přesně vím, co si zasloužím.

Kdo jsi?

Po měsících výcviku ve vzorného zaměstnance (což se myslím nikomu tak úplně nepovedlo – ale nebylo k tomu daleko), jsem měla říct, kdo jsem a co nabízím. Představit se klientům jako copywriter a najít na sobě to, co jim pomůže vyřešit jejich potíže.

Abych pravdu řekla, brzy budu slavit rok na volné noze – oslava svobodného copywritera! – a pořád pomalu zjišťuji, kdo jsem. Tyhle informace ze mě v práci vymazali celkem snadno. Ale zlepšuje se to!

Jsi svobodná, jak s tím naložíš?

Čas. Nejcennější veličina v celém Vesmíru. A já ho najednou měla plně ve svých rukách. Jak to bylo dříve?

  • 5,00 budíček
  • 6,00 cesta autobusem
  • 6,30 začátek pracovní doby
  • 16,30 konec pracovní doby
  • 17,00 jsem doma!
  • 22,00 nejzazší hodina k usnutí

Proboha! Tak málo volného času na to, abych se věnovala partnerovi, nakoupila, uvařila, uklidila, odpočala si a věnovala se svým koníčkům? Haha!

Tohle bylo najednou pryč a já měla svých 24 hodin pevně ve svých rukách včetně určování pracovní doby i výše výdělku. Přiznám se, že první dny jsem občas měla potíže s morálkou. Zasednout k počítači a napsat článek? Mozek se vzpouzel. Chtěl se bavit. Užívat nabyté svobody a neřešit, že je žádán pro copywriterské služby.

Ochočila jsem si vlastní vůli. Chodila jsem po bytě dokola tak dlouho, dokud jsem nedošla k rozhodnutí, že ten článek napíšu.

  • Nejmenší počet koleček: 1
  • Nejvyšší počet koleček: 37
  • Průměrný počet koleček: 7

Co si budeme povídat?!

Největší překážkou se náhle stal kontakt s přáteli, kteří nepodnikají, ale chodí každý den do práce. Neměla jsem jim co říct a cítila se trapně nesvá. Cokoliv jsem řekla, znělo v jejich společnosti jako chvástání.

Jak vysvětlíte mrzutým lidem, kteří svou práci nesnáší, že váš život copywritera je báječný, protože jste si splnili životní sen? Jak jim taktně říct, že jsem si během dopoledne zařídila, co jsem potřebovala, uvařila si dobrý oběd a pak jen lenošila? Fakt, tohle bylo peklo. Zatímco oni si stěžovali, já sálala vděčností a štěstím. Těžká kombinace.

Nakonec se mi naštěstí všechno podařilo ustálit. Můj mozek už nový životní styl pochopil a už spolu nebojujeme. Copywriting si užívám a jsem vděčná, že mám tu čest živit se svou životní vášní. Tvorba textů je zkrátka moje životní poslání! Kdyby vás ohledně mého podnikání cokoli zajímalo, neváhejte zanechat komentář nebo mi napište e-mail. Budu se těšit! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *